V dalším díle rozhovorů s trenéry a trenérkami regionálních reprezentací se přesouváme na jih České republiky. Tentokrát jsme na žádost samotných trenérek zvolili trochu odlišný model, než který je standardem, a odprezentovali názory obou dvou v jednom rozhovoru. Obě se totiž vzájemně doplňují. Pojďme se podívat, jak vidí výběrovou problematiku v jižní polovině naší krásné země, konkrétně na Vysočině a v jižních Čechách. Dnešní slovo dostaly Anna Přibylová a Zdeňka Janoušková.


Jedná se o vaši první spolupráci s Českým florbalem, nebo už jste v minulosti v nějaké roli působila?
A: Vloni jsem působila jako asistentka u dorostenek. Jsem ráda, že jsem se v prvním roce mohla rozkoukat a zjistit, co a jak funguje. Letos jsem se posunula na pozici hlavní trenérky žákyň a čerpám z předchozích zkušeností.

Z: Na pozici hlavního trenéra žákyň působím druhým rokem. Čtyři roky jsem byla asistentkou Ivana Janouška. Každý rok je jiný a každý rok posouvá i mě jako trenéra.


Jak náročné je pro vás spojení pozice trenéra výběrů s běžným florbalovým i neflorbalovým životem?
A: Můj běžný život je převážně florbalový. Stále aktivně hraju, trénuji dívky v našem klubu, jsem sekretářkou klubu a podílím se na jeho vedení. Náročné to pro mě není – práce s mladými florbalistkami mě moc baví a ráda si najdu čas jak pro přípravu tréninků, tak pro aktivní účast na trénincích.

Z: Někdy bych potřebovala, aby den měl víc hodin, abych stihla vše, co potřebuji. Každopádně si myslím, že jsem se již naučila kombinovat běžný život s tím florbalovým, i když se mi často vše prolíná v jedno. Jsou to samozřejmě příjemné starosti, jelikož mne práce trenéra naplňuje a je to také způsob odreagování od běžného pracovního procesu.


Podporuje vás nějakým způsobem váš mateřský klub v práci trenéra výběrů?
A: Mateřský klub mě podporuje od začátku působení u výběrů. Podpořil mě už při rozhodování, zda se přihlásit, nebo nepřihlásit do výběrového řízení. Mám v něm oporu v průběhu celého dvouletého cyklu. V našem klubu máme několik velmi zkušených trenérů, se kterými můžu konzultovat přípravu a radit se o svém trenérské práci.

Z: Samozřejmě podpora z Meťáku funguje. Často mi zapůjčili pomůcky pro výběrové tréninky a mohu konzultovat nestandardní situace s hlavním šéftrenérem.


Jak vnímáte rozdíly mezi trénováním klubu a regionálního výběru?
A: Práce v klubu je dlouhodobá a intenzivní – hráčky vidím třikrát týdně a krůček po krůčku jdeme naší cestou. Naopak práce u výběrů je specifická v tom, že se s hráčkami sejdeme pouze pětkrát, a to nám musí vystačit na vyladění formy před závěrečným turnajem.

Z: Určitě zde lze najít rozdílné prvky, nicméně já se vždy snažím přistupovat ke všem hráčkám rovnocenně. S hráčkami v klubu se pracuje a rozvíjí se všeobecný florbalový um. Oproti tomu v reprezentačních trénincích se již pracuje s hráčkami, které základy ovládají skvěle a pouze se je snažíme rozvíjet a posouvat v pomyslném žebříčků výše k jejich vysněným cílům, jakými je například ženská reprezentace, extraliga apod.


Jak hodnotíte podporu a rozvoj ženského florbalu ve vašem regionu?
A: Náš region v tomhle směru čeká ještě dlouhá cesta. Stále máme příliš malou hráčskou základnu. Spoustu hráček v mládežnickém věku u florbalu vydrží jen krátce. Je to výzva i pro nás trenéry výběrů pomoct v rozvoji ženského florbalu na Vysočině a v jižních Čechách.

Z: Dle mého názoru  je určitým "zabijákem" dvouletý cyklus pro mladší kategorie. Dívek je v regionu málo a kvůli tomuto stanovisku bohužel některé kluby nemohou otevřít kategorie pro všechny členky, mají totiž například vždy jen určitý počet v každém ročníku. Dívky pak musejí hrát za chlapce, nebo skončí úplně. Cílem by mělo být umožnit dostatečnému množství klubů přihlásit své svěřenkyně do soutěží. To by mohlo pomoci ženskému rozvoji v regionu.  


Na se hodláte v rámci výběrových tréninků zaměřovat?
A: Naučit mladé hráčky mít vztah k florbalu, brát ho jako koníček vážně, umět mu něco obětovat a být zdravě ambiciózní. Naučit hráčky hernímu myšlení a kreativitě – nebát se hrát a být ve hře „drzý“.
Z: Chceme, aby se hráčky zlepšovaly, navázaly kamarádství i mimo svůj klub a nabraly zkušenosti. To vše jsou pak nové zkušenosti i pro nás jako pro trenéry.


Autor: Petr Jindra
Více čtěte na webu Český florbal