V dalším ohlasovém článku z Prague Games jsme vyzpovídali Anetu Lisovou, hráčku Centropenu Dačice, jež oblékala jihlavský dres v kategoriích G16 a G18. A také Štěpána Vyskočila, talentovaného univerzála FBŠ, jehož hruď zdobil dočasně znak pražského Chodova.

Jak už to tak bývá, letní turnaje přináší řadu testování. Někteří hráči se aspoň na chvíli vrací do klubů, které je vychovaly pro velký florbal. Jiní se snaží naopak prosadit v některém slavnějším celku.

Jihlavská děvčata v Praze nastoupila posílena o útočnici Anetu Lisovou, která doposud hájila výhradně barvy dačického Centropenu. „Zpočátku jsem měla trochu strach. Se spoluhráčkami jsem se neznala, trošku jsem si s nimi v úvodu herně nerozuměla. Ale brzy se to srovnalo a začalo to fungovat. Pak už jsem se v týmu cítila skvěle. S postupujícím časem si myslím, že byla naše hra lepší a lepší,“ popsala úvodní dojmy z působení ve FBŠ Aneta Lisová.

Doposud hrála pouze za Dačice a taky výhradně v chlapeckém kolektivu. Je podle ní velký rozdíl mezi dívčím a chlapeckým týmem? „Rozdíl to je veliký. S děvčaty si rozumím víc a bylo to znát i na hřišti. Myslím si, že se nám dařilo vytvářet si pěkné šance, to se mi s kluky moc nedařilo,“ srovnávala dva zcela odlišné světy. 


Ačkoli na turnaj odcestovala primárně jako hráčka kategorie G16, kam věkově spadá, nakonec se dokázala předvést i v dresu o dva roky starších juniorek. „Znamená to pro mě hrozně moc. Upřímně mě trochu zaskočilo, že o mě trenérka vyšší kategorie měla zájem, ohromně mě to ale potěšilo a motivovalo. Obě kategorie mi daly hrozně moc nových zkušeností,“ nadšeně popisovala svou herní vytíženost. „Do budoucna bych určitě měla zájem hrát za Jihlavu. Otázkou je, jak se mi to případně podaří skloubit s dojížděním, přece jen to mám do Jihlavy 45 km. Pokusím se však pro to udělat maximum. Chtěla bych touto cestou poděkovat celému FBŠ, že mi bylo umožněno jet na tuhle akci. Hrozně jsem si to užila,“ zakončila pozitivně talentovaná hnědovláska.

V optimistickém duchu pokračoval i jihlavský odchovanec Štěpán Vyskočil, jenž okusil, jaké to je oblékat dres Chodova. „Bylo mi velkou ctí obléct chodovský dres. Turnaj jsem si stoprocentně užil. Zpočátku jsme s Márou Žaloudkem měli strach, ale postupem času jsme zapadli do kolektivu a bylo to super,“ nadšeně začal povídání o pražské štaci. „Samozřejmě nás trochu mrzelo, že jsme nezískali medaili, na druhou stranu ale nejsme zklamaní – podali jsme výborný výkon a soupeři ve vyřazovací části byli velice silní. Navíc zkušenější než my.“

Vzhledem k parádním výkonům, jimiž se oba jihlavští borci na turnaji předvedli, nešlo nepoložit otázku, zda nedostali nabídku k přestupu do Prahy. „Padla,“ začal s úsměvem a vzápětí dodával: „Já osobně na nabídku od kluků neberu žádný zřetel. Přišla spíš ze srandy po prvním utkání, kde jsem vstřelil dvě branky. Každopádně kdybych dostal opravdovou nabídku od vedení, neváhal bych a do Chodova bych přestoupil, byl by to posun v mojí kariéře,“ neváhal zaspekulovat mladý blonďák.

Většinu fanoušků florbalu jistě zajímá, jestli je rozdíl mezi Jihlavou a Chodovem opravdu tak markantní, jak by se mohlo na první pohled dle velikosti měst a přihlášených soutěží zdát. „Osobně si nemyslím, že by ten rozdíl byl tak velký. Tedy určitě ne v šikovnosti hráčů. Oni mají především mnohem lepší podmínky pro trénování a pro hraní florbalu jako takové. Mají totiž velmi dobré zázení, haly a protože jde o velký tradiční klub, snáz se jim získávají, potažmo vychovávají kvalitní hráči. V Jihlavě je tohle všechno složitější,“ zakončil své hodnocení mladý univerzál, jehož zákroky v brance budily ze sna nejednoho útočníka v lize Vysočiny.

Na turnaji Prague games ovšem tento "minišikula" válčil v poli. A jak je vidět, i tam je skvělý. Talenti se v našem klubu prostě rodí dál.